Oleje a vosky

• ochrana dřeva jeho impregnací - netvoří na povrchu dřeva nátěrový film, ale zcela se vpíjejí do podkladu, zaplní póry a teprve tam zasychají a vytvrzují oxidační reakcí, dřevu je umožněno „dýchat”
•  voda vnikající do dřeva je vzhledem k netvořící se filmové vrstvě přirozeně a včas odváděna ve formě vodní páry (nemá se co odlupovat)
• velice jednoduchá oprava bez broušení - povrch se očistí proudem vody, nechá uschnout a jednoduše se přetře novou vrstvou oleje; lze opravovat i lokálně

Vodou ředitelné silnovrstvé a tenkovrstvé lazurovací systémy

• silnovrstvý nebo tenkovrstvý film uzavře povrch dřeva vrstvou laku resp. barvy - dřevo „dýchá” jen omezeně, odvod vlhkosti ze dřeva je zdlouhavý a v mnoha případech nedostatečný
• pronikání vody pod nátěrový film a vznik puchýřů a odlupování filmu
• složitá oprava odlupujícího se filmu - nutnost úplného vybroušení a opětovná aplikace všech vrstev (včetně impregnace); nemožnost lokální opravy

Oba dva systémy jsou voděodolné, ale odlišují se zejména v rozdílné paropropustnosti a tedy v odvodu vlhkosti ze dřeva. Jak je z výše uvedeného srovnání a obrázků patrné, oleje chrání dřevo „zevnitř” (vyplněním pórů), a protože nevytváří na povrchu dřeva klasický nátěrový film, není zde nic, co by se v budoucnu mohlo odlupovat. Některé druhy olejů jsou schopny vytvořit mikrofilm, který ochranu dřeva ještě znásobí, tloušťka tohoto mikrofilmu je však v porovnání s lazurovacími systémy téměř neznatelná a umožňuje dostatečný odvod vlhkosti.

Vodou ředitelné lazury jsou materiály, které vytvářejí na povrchu dřeva silnovrstvý nebo tenkovrstvý film. Přestože je tento film paropropustný, je v mnoha případech zdrojem problémů a náročných oprav v budoucnosti. V masivním dřevě vznikají při jeho (zejména) venkovním použití malé či velké a zároveň hluboké výsušné trhliny, kterými proniká do dřeva voda. V samotném nátěrovém filmu vlivem různorodé struktury dřeva, konstrukčních spojů a povětrnostních vlivů mohou vznikat mikrotrhliny a rovněž přes ně začne vnikat pod nátěrový film voda. Shromažďuje se zde a začne nátěrový film postupně nadzvedávat. Voda se po zahřátí sluncem mění na vodní páru, odtrhne film od podkladu, vznikají puchýře a dochází k odlupování nátěru. Oprava takového povrchu je pak hodně složitá, odlupující se film je nutno pracně a zdlouhavě brousit a znovu natírat. Nicméně při opětovném použití vodou ředitelných lazur může znovu dojít ke stejnému problému odlupování nátěru.

V případě olejů se vzhledem k tomu, že netvoří nátěrový film, nemá co odlupovat. Oprava či renovace oleje v budoucnu je proto na rozdíl od silnovrstvých nátěrů nesrovnatelně jednodušší - povrch stačí očistit a následně aplikovat novou vrstvu oleje.